Písně, především šansony, interpretuje I.Š. v podstatě z pěveckých a hereckých zkušeností, aniž by však sklouzával do jakéhokoli přehrávání a zbytečného dramatizování. Jeho předností je lehkost, uvolněnost a patřičný nadhled, který umožňuje případný patos některých textů dávkovat s velkou citlivostí. Tento svůj osobitý projev si drží už od počátku své dráhy. Na jeho interpretaci měly pravděpodobně vliv jeho herecké počátky v Prešovském divadle. Zkušenosti s mluveným slovem získával v rozhlase. Díky náhodě se setkal s Lubou Hermanovou. Přišla na jeho koncert a vzápětí mu nabídla spolupráci. Možnost účinkovat na jevišti s Miroslavem Horníčkem na sebe nedala dlouho čekat.

Igor Šebo se osobně necítí být zpěvákem. Sám se do textování nepouští, spíš jen shromažďuje nápady a vtiskne jim svou osobnost. Dokáže diváka výrazně zaujmout. Skladbám nebo danému textu prý musí věřit. Upřesňuje, že při svých vystoupeních nikdy nezpívá jedno a to samé. Některé písničky má na repertoáru i desetiletí a přesto ho nenudí. „Obyčejně je vyřadím, když už cítím, že je to jen zpívání. Tedy když písnička ztratí duši. Nezajímá mě zboží na jednu sezónu. Teším se na ticho po písničce, ticho před potleskem. Tehdy vím, že ji lidi cítí a ano, v některých momentech jsem v průběhu večera strašně nahatý. Je to prostě osobní věc mezi mnou a divákem.

V podstatě úplná detektivka, která mě baví,“ tvrdí Igor Šebo.“