Blance Fialové profesi herečky rozmlouvali už rodiče. Tehdy jim uvěřila, těžko se přeci učila i básničku. Vždyť vynikající paměť je to nejdůležitější, co herec potřebuje. O několik let později ale potkala Mariannu Arzumanovou na hodinách svého milovaného tanga a pochopila, že všechno je jinak.



Od tanga, kde tanečník pomocí pohybu vypráví příběh v rytmu hudby, se přes hodiny herectví s Mariannou najednou posunula ještě dál. Herectví vzala jako osobní výzvu a rozhodla se, že si splní dětský sen.